Flamenko

Historie

Na tento španělský tanec mělo vliv mnoho odlišných etnik. Jedním ze zásadních byl vliv Maurů, kteří v 8. – 10. století ovládali většinu španělského území a na jihu, v Andalusii, ve své poslední pevnosti Alhambře v Granadě, se udrželi až do roku 1614. Maurské Španělsko bylo součástí islámského světa, což je také hlavní příčinou odlišnosti a zvláštního rázu španělských tanců, zejména pak flamenka, oproti tancům ostatních evropských zemí.

O flamenku, jakožto specifickém stylu, se začíná mluvit až od 19. století. Nejdříve to byla jen hudba a později ji první tanečníci začínali doplňovat tanečními gesty a dupanými variacemi.

Tanečníci a zpěváci flamenka se scházeli v hudebních kavárnách s vyvýšenými pódii tablado a soutěžili spolu ve složitosti a dokonalosti provedení jednotlivých tanců. Proto koncem 19. století vznikala řada flamenkových tanců - ryze mužských (Farruca), ženských (Soleáres) nebo párových (Bulerías).

Dnešní podoba tance

Flamenko není jen jediným tancem, ale celou skupinou tanců, které vznikaly na jihu Španělska v Andalusii.

Rozdíl mezi současným flamenkem a tancem minulých let je v jeho stylizaci. Tyto trendy jsou nejvíce patrné na měnícím se oblečení tanečníků. Zatímco v minulosti byli muži oděni v kalhotách se zvýšeným pasem a v košilích se zdobenými a nabíranými rukávy, dnes jsou nejčastěji v oblecích nebo v kalhotách, košili a nezbytné vestě. Tanečnice se dříve oblékaly do dlouhých šatů s mnoha volány a nabíranými rukávy, zatímco dnes volí jednoduchý top a dlouhou sukni s několika ozdobnými volány na spodním okraji.

Styly flamenkového tance

Flamenko zahrnuje řadu tanců, počínaje tradičními Sevillanas přes veselou Alegríu, energickým Bulerías, Tangosem, Soleou, něžnou Guajirou s vějířem, mužnou Farrucou ...

Ve flamenku se používají nejrůznější rekvizity, jako kastaněty (castañuelas), typické pro vlastní rytmický doprovod při tanci, vějíř (abanico), velký hedvábný šátek s dlouhými třásněmi (mantón), hůl (bastón), klobouk nebo dlouhá sukně s vlečkou (bata de cola).